Proradné krasavice, pochybní hezouni
14.03.2008 10:42
Lidská krása, a zejména ta neposkvrněně panenská, není levná věc. Na druhou stranu, hezky vynáší. I když leckdy nezaslouženě.
Výzkum Newyorské univerzity odhalil, že krásní žadatelé o půjčku mají o 1,41 procenta vyšší šanci žádaný obnos získat než průměrně obdaření, ale jinak úplně stejní (se stejnými záznamy o splátkách předchozích půjček, s totožným příjmem či postavením v zaměstnání, tedy faktory, dle nichž jsou uchazeči o kredit zpravidla posuzováni) klienti finanční instituce. Hezcí platí v průměru i o 81 bazických bodů nižší úroky.
Autorka výzkumu jako svoji „laboratoř“ využila portál Prosper.com, americký online trh s půjčkami. Přišla i na to, že černoši mají stejnou pravděpodobnost získat půjčku jako běloši,ale platí na úrocích o 139 až 146 bazických bodů více. Černoši přitom nevykazují vyšší míry delikvencí. Naopak, což je nejzajímavější, krasavice a hezouni, jež se k půjčce dostávají relativně nejsnáze s poměrně nízkými úroky, selhávají ve splácení úvěru třikrát častěji než průměrně vypadající dlužníci (4,99, respektive 1,15 procenta delikvencí).
Čím to, že lidé důvěřují nejvíce těm z nejméně důvěryhodných jen proto, že tito jsou sexy, urostlí, sympatičtí, prostě krásní?
Vysvětlení za pomoci takzvané statistické diskriminace tu neobstojí. Z modelů statistické diskriminace, jež v roce 1972 uvedl Edmund Phelps, od předloni držitel Nobelovy ceny, totiž plyne, že věřitelé vycházejí z pozorovatelných znaků (rasa, věk, krása, pohlaví), na jejichž základě si dávají dohromady předešlé zkušenosti s dlužníky s danými charakteristikami. Jinými slovy, podvedla-li tě před rokem dlouhonohá blondýnka, už žádné takové nepůjčíš.
Kdyby tomu tak bylo, nezískávali by ti proradní hezouni a pochybné krasavice s vysokou mírou delikvencí půjčky tak výhodně.
Pravděpodobnější je, že lidé prostě mají chuť diskriminovat. Jak popsal další nobelista, Gary Becker, v roce 1961, chuť diskriminovat vyplývá z toho, že lidé pociťují nevoli přicházet do kontaktu a spolupracovat s některými typy jiných lidí.
Aplikujeme-li to na náš případ, věřitelé „nemusí“ některé typy dlužníků, třeba tlustých černochů, a naopak „velmi můžou“ některé jiné typy dlužníků, třeba těch dlouhonohých blondýnek, a to přesto, že tato chuť diskriminovat není přínosem a ve skutečnosti zvyšuje riziko, že půjčené peníze již nikdy neuvidí.
Opět se ukazuje, že člověk opravdu není vždy racionálně jednající bytostí, jak to stále postuluje standardní mainstreamová ekonomie a její modely. Racionálně chladný kalkul je slabým protihráčem podvědomích myšlenkových pochodů, jež všeobecně dobře rozpoznatelnou lidskou krásu iracionálně spojují s čestností, důvěryhodností, inteligencí, zdravím či schopnostmi.
Vychází častečně z textu, jenž vyšel v Týdnu 3.3.2008, aktualizováno.
Vytisknout
Poslat
