Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

20. 9. 2017
Rubrika: Hovory s ekonomy

Nobelovka za ekonomii? Ať ji nikdo nemá (Bruce Caldwell)

Autor: Lukáš Kovanda

06.02.2009 08:45

Foto Lukáš KovandaNobelova cena za ekonomii? Bude fajn, i když ji nikdo nedostane

  „Mám za to, že ekonomie je nesmírně důležitá - a to zejména základní ekonomické nahlížení a zdůvodňování fenoménů našeho světa," říká Bruce Caldwell, významný metodolog ekonomie a profesor na Duke University.

 

Před více než 25 lety jste napsal úspěšnou knihu Beyond Positivism, v níž jste tvrdil, že pozitivismus může znovuožít ve své někdejší síle, pokud se takzvaný post-pozitivismus, jejž spojujete se jmény Thomase Kuhna či Paula Feyerabenda, ukáže jako neplodný přístup k metodologii vědeckého poznávání. Ožil tedy pozitivismus od té doby?

Pozitivismus má jistě stále vliv v některých společenských vědách, zvláště v ekonomii, a to v tom smyslu, že zde převládá přesvědčení o kumulativním rozvoji vědy. Mnozí ekonomové mluví o potřebě rozšiřovat, vylepšovat teorie, aniž si třeba uvědomí, že z dané teorie už dostali vše, co mohli. Ne všichni. Například Friedrich von Hayek si byl dobře vědom limitů lidského poznání.

 

Hayek byl kritikem matematizujícího pojetí ekonomie. Co si o tomto trendu myslíte?

Mám za to, že ekonomie je nesmírně důležitá - a to zejména základní ekonomické nahlížení a zdůvodňování fenoménů našeho světa. To je ale značně odlišné od čisté matematiky. Svět, s nadsázkou, potřebuje více „ekonomie podávané se selským rozumem" než ekonomie převlečené za matematiku.

 

Někteří ekonomové, například Bruno Frey (rozhovor autora blogu)nebo Edmund Phelps (rozhovor autora blogu), soudí, že nynější finanční krize je též důsledkem přehnané důvěry ve schopnost modelovat a předpovídat riziko. Je možné, že bankéři v jistém smyslu podlehli kouzlu pozitivismu a pro samá čísla, vzorce a rovnice popisující trhy s jednotlivými cennými papíry a deriváty ztratili přehled a nadhled nad trhem jako celkem, jenž je kolbištěm miliónů „pouhých" lidských bytostí, ne robotů, jejichž chování nelze zdaleka vždy předvídat?

Z části s tím souhlasím. Problém je ale mnohem složitější. Zavádějící byly podněty, jichž se tržním účastníkům dostávalo. Myslím, že je to problém velmi komplexních derivátů, jimž nakonec málokdo rozuměl, a příslušných modelů, špatných podnětů a značných obtíží správně ocenit nemovitost v rámci trhu, který - jak vidíme dnes - expandoval způsobem, jako když se vůz utrhne ze řetězu. Byla to bublina. O reálné hodnoty neopřený růst.

  

Myslel jsem to ještě obecněji. Zdali lidé nejsou v posledních několika desetiletích - hovoří se o technicistním dvacátém století - ovlivněni pozitivismem v té míře, že kvantity, čísla, vzorce berou jako písmo svaté. Záruku pravdy. Zdali není vliv pozitivismu natolik silný, aby mohl být obhájen realitou.

Něco na tom bude, napadá mě další známý příklad - kolaps fondu Long Term Capital Management před deseti lety. U jeho vzniku stáli dokonce dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii (rozhovor autora blogu s Myronem Scholesem, rozhovor autora blogu s Robertem Mertonem). Zdálo se, že mají vše propočteno do každého detailu. Nakonec je zaskočilo něco, co do modelů jen tak vměstnat nejde. Politické riziko - vyhlášení ruské platební neschopnosti.

 

Ve sféře metodologie ekonomické vědy jste zastáncem pluralismu. Zdá se mi však, že coby historik ekonomického myšlení výrazně preferujete řečeného Hayeka a rakouskou školu. Tedy jediný proud. Proč?

Nahlížím na toto ze dvou úrovní. Na metaúrovni, jak říkám, jsem pluralista: myslím, že je prospěšné mít více soupeřících škol ekonomického myšlení, které se různými pohledy dívají na sociální fenomény. Na té druhé úrovni, na úrovni jednotlivých škol, si myslím, že Hayek podal přesvědčivý argument k limitacím možností poznání ve sféře společenských věd. Z toho plyne ovšem i limitace možností sociálního inženýrství, výstavby společnosti shora. No a na tom pak Hayek staví svůj argument pro volný trh, který je opravdu velmi přesvědčivý.

 

Sdílíte - jako metodologický pluralista - lakatosovský pohled na vědecký rozvoj prostřednictvím konkurenčních střetů výzkumných programů (jako protikladu ke Kuhnovu vidění vždy jednoho vládnoucího paradigmatu)?

Lakatos popisuje, jak se věda rozvíjí, a také předpis, jak by se rozvíjet měla. Neoznačil bych tudíž sám sebe za „lakatosovce", za někoho, kdo předepisuje, jak by se věda měla rozvíjet. Tvrdím, že konkurence mezi různými vědeckými náhledy - zejména, jde-li o snahu uchopit společenské fenomény - je užitečná. Ústí v zajímavé poznatky. Například, jak jsme to již zmínili, hledíte-li na věci pouze pozitivistickým prizmatem, unikají vám jevy, které jsou v podstatě nezměřitelné - jako třeba ono tehdejší ruské politické riziko.

 

Hayekovi stoupenci často mají sklony horovat v politické oblasti pro libertariánského kandidáta na amerického prezidenta pro loňské volby, Rona Paula. Co vy?

Nikoli. A to z toho důvodu, že Paulovo zvolení - i kdybych si je přál sebevíce - bylo a je nereálné. Musíme se zaobírat reálným světem. V tom je dle mého nejlepším způsobem „gridlock", tedy situace, kdy jedna stana, ať už republikáni či demokraté, vládne Bílému domu, zatímco druhá kontroluje Kongres.

 

Kdo by měl získat Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2009?

Nevím. Nemám favorita. Hayek ve svém projevu po obdržení Nobelovy ceny za ekonomii uvedl, že je toho názoru, že by žádná taková cena v oblasti ekonomie udílet neměla. Ekonomům to pak dává pocit, že jsou skutečnými vědci se vším všudy. Vědci plně srovnatelnými s kolegy z přírodovědných oborů - to je pak může činit arogantními, když nabudou přesvědčení, že jako chemik provádí v laboratoři experiment s kyselinou, oni jsou takto oprávněni experimentovat s lidskou společností. S tou ovšem z povahy věci experimentovat nelze. Nelze ji zavřít do laboratoře a v případě neúspěchu pokus opakovat za jiných podmínek. Takže v souladu s tím myslím, že by bylo fajn, kdyby Nobelovu cenu za ekonomii nedostal nikdo.

Lukáš Kovanda, Irvington-on-Hudson

 

Bruce Caldwell (56)

Profesor ekonomie na Duke University v Severní Karolíně je jedním z nejvýznamnějších současných metodologů ekonomie a zároveň respektovaných expertem na rakouskou školu, zejména pak dílo Friedricha von Hayeka. Bushova vláda je dle něj absolutní pohroma. Obává se však, že Obama - prý větší pragmatik a oportunista než McCain - bude činit chyby ve sféře sociální politiky USA. Z ekonomů si váží nejvíce Ludwiga Lachmanna, Friedricha Hayeka a Lionela Robbinse. Ženatý otec dvou dospívajících dětí - dcery a syna - má rád tenis, golf a cestování. Rád vzpomíná na léta, kdy žil v Londýně. Takže i život v britské metropoli řadí ke svým koníčkům. Dvacet let řídil vůz značku Honda, v roce 2008 si koupil volvo.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.68

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930