Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

26. 7. 2017
Rubrika: Hovory s ekonomy

Přijde totální zhroucení trhů a vlád (Marc Faber)

Autor: Lukáš Kovanda

18.10.2009 00:30

Foto Týden - Lucie Pařízková"Amerika je plná gangsterů a podvodníků. Západoevropané jsou pak rozmazlení fracci," říká Marc Faber, světové investorské eso.

Investujete podle fundamentální hodnoty podobně jako Warren Buffett. Co o něm soudíte?
Byl velmi úspěšný v 80. a 90. letech. Za posledních deset let žádné větší peníze nevydělal. Umění není zbohatnout na rostoucích trzích, nýbrž v době, kdy trhy kmitají sem a tam. Když jde vše nahoru a držíte se toho, že investujete dlouhodobě, pak zbohatnete poměrně snadno. Souhlasím ale s Buffettem, že nejvíce peněz lze získat na titulech, které nejsou cyklické. A že je dobré vyvarovat se investic do nových technologických titulů. Protože těch jsou zpočátku tisíce, ale jen jedna či dvě z těch firem nakonec v ostrém konkurenčním boji uspějí a přežijí. Oceňuji Buffettův přístup k investování, ale rozhodně ho nepovažuji za génia.

Do jakých akcií momentálně doporučujete investovat?

To je podobné, jako kdybyste se ptal lékaře, jakou léčbu nyní lidem doporučuje. Chci tím říci, že se to celé odvíjí od konkrétního jednotlivce: jaké je jeho investiční portfolio; zda už koupil nemovitost; kolik má v hotovosti; jestli vlastní nějaké akcie, a pokud ano, kolik a které; zda vlastní dluhopisy - a v jaké měně to všechno má.

Tak dobře, vezměme třeba investora s malým příjmem. Začátečníka.

Pokud bych měl jen velmi málo peněz, první věcí, kterou bych udělal, by byl nákup domu nebo bytu. Mít střechu nad hlavou, to je naprostý základ. Kdo má děti, ať se pojistí. Když dojde na nejhorší, budou děti moci studovat. Teprve ten, kdo bydlí ve svém a je pojištěn, nechť se poohlíží po akciích.

A po kterých konkrétně?

Indie je velká země. Čína také. Vietnam rapidně roste. Latinská Amerika je rozsáhlý světadíl. Západ bohatl dlouhá léta nejdříve skrze kolonialismus a později proto, že čtyřicet procent světa skomíralo v područí socialistických a komunistických - hospodářsky neefektivních - režimů. Západní bohaté země se tak staly ještě bohatšími. V posledních deseti letech se to změnilo. Chudé regiony světa - Čína, Indie, Vietnam, východní Evropa, Latinská Amerika, Blízký východ a další - pomalu bohatnou a hlavně budou bohatnout i nadále. Naproti tomu Západ nečeká v podstatě žádný růst. Třeba moje dcera bude mít pravděpodobně horší životní úroveň, než jsem měl já.

Předpovídáte značné zchudnutí širokých vrstev obyvatelstva západního světa. Proč?

Na Západě prostě vlády naslibovaly příliš mnoho. V Česku dobře víte, že socialismus totálně selhal. Jenže západní svět nyní kráčí vstříc právě socialismu. Vlády se zavazují ke stále masivnější podpoře zdravotní péče, k různým sociálním programům, přičemž míra zdanění je velmi vysoká. A evropské mzdy jsou rovněž stále vysoké v porovnání s Asií. Rozjet byznys je v Evropě tedy mnohem nákladnější. V Číně si usmyslíte, že postavíte továrnu, a prostě to uděláte. Zaměstnancům dáte tak dvě stě dolarů měsíčně, maximálně tři sta, a můžete začít vyrábět. No a v západní Evropě přicházejí vlády s těmi a těmi regulacemi. Dohromady to už není vůbec konkurenceschopné.

Ale trápí to vůbec někoho?

Američané nebo Evropané si stále říkají, jsme chytří, vynalézáme software - ti hloupí Asiaté jen pracují rukama. Mezi miliardami Indů nebo Číňanů je samozřejmě spousta chytrých lidí, kteří vynalézají a inovují. Lidé, kteří žijí ve Francii, Německu nebo v Británii, jsou oproti tomu vlastně rozmazlení fracci. Řeknete jim, aby vám něco zkopírovali, a oni odvětí, že to není jejich práce. Lze dělat byznys, když zaměstnáte takovéhle idioty?

A co Češi? Jsou to také rozmazlení fracci?

Ne, v Česku je to o něco lepší, i když ne úplně bez vady. Zkušenosti a vzpomínky na socialismus jsou odstrašující, a tak když nyní mladí lidé mohou využívat otevřené, tržní ekonomiky, motivuje je to, aby se chopili šance a srovnali svou životní úroveň s tou, kterou znají ze západní Evropy. A už se to děje. Lidé se mají nesrovnatelně lépe než před dvaceti třiceti lety. Mimochodem, Prahu jsem poprvé navštívil v roce 1968, přijel jsem, tuším, osmnáctého nebo dvacátého srpna -zkrátka těsně před vpádem Rusů.

Co se dělo?

Bydlel jsem vedle budovy Československého rozhlasu. Všude kolem byly tanky - a mezi nimi v obležení můj volkswagen. V jednom nočním klubu jsem v těch dnech potkal jistou dívku, jež mi nabídla, ať s ní jedu na venkov, že se tak vyhnu těm vojákům. Vzpomínám si, že na českém venkově - bylo to asi tři hodiny jízdy od Prahy - lidé tehdy žili v neuvěřitelně bídných poměrech. Kuchyně, jeden vodovodní kohoutek, záchod, jinak nic. Otec té dívky trpěl už za Němců během války, poté čekal, že se to zlepší - ale za Rusů to bylo ještě horší.

Čína, ta je rudá dosud, přitom k ní vzhlížíte.

Čína není ani socialistická, ani komunistická. Je ultrakapitalistická. Pravda, jde o systém jedné strany, jež se označuje za komunistickou, jenže s komunismem to nemá co do činění. Nemají demokracii jako, řekněme, ve Švýcarsku nebo v Německu, kde může ve volbách hlasovat každý idiot. Desítky milionů členů komunistické strany ale volí v Číně lokální, provinční vlády. A tito lidé pak volí ústřední výbor strany. Takže do jisté míry tam prvky demokratického procesu jsou - není to tak, že by někdo přišel a prohlásil se za hlavu státu. Je to proces, v němž postupují nejlepší lidé. Není dokonalý, jistě, ale co je demokratického v USA? Nevidím tam žádnou demokracii, vidím jen podvodníky a gangstery. Mají Demokratickou a Republikánskou stranu a všichni bez rozdílu jen kradou a kradou. Všichni jsou v podstatě zkorumpovaní.

A mají také krizi. Několik nositelů Nobelových cen za ekonomii, s nimiž jsem mluvil, se shodlo na tom, že nejhorší fázi máme za sebou. Souhlasíte?

Ne tak docela. Je to pryč možná pro tuto chvíli, ale mám za to, že žádný z těch podstatných problémů, které krizi vyvolaly, vyřešen nebyl. Když se těch nobelistů zeptáte, co depresi způsobilo, žádný neodpoví, že to byla přeúvěrovanost ekonomiky a s ní související přehnaný růst zadlužení. Oni žijí na jiné planetě. Nezajímám se o ekonomiku z pohledu nobelistů, zajímá mě, jak vydělávat peníze mým klientům. Zajímá mě ekonomie selského rozumu. Ale podívejte se na pana Bernankeho (šéf americké centrální banky Fed, pozn. red.): tvrdí, že studoval velkou hospodářskou krizi třicátých let. Nikdy ale nezmínil, co ji zavinilo.

A co ji podle vás zavinilo?

Překotný růst míry zadlužení. Centrální bankéři by prostě měli okamžitě zpozornět pokaždé, když míra růstu úvěrů v ekonomice překročí tempo jejího růstu. Taková situace totiž není dlouhodobě udržitelná. Může to fungovat po jistou dobu - jako třeba od roku 1980 do roku 2007 -, ale nikoli navždy. Existují meze, po jejichž dosažení už růst úvěrů ekonomiku dále nestimuluje. A této hranice jsme dosáhli během finanční krize.

A lépe hned tak nebude, varují mnozí ekonomové.

Problém s nynější globální situací vidím předně v tom, že politika, která vedla ke krizi - uměle snížené úroky, nadměrná míra zadlužení -, se nezměnila. Zadlužení v soukromém sektoru (dluhy firem a jednotlivců, hypotéky) sice klesá, ale je nahrazováno zadlužováním vlád. Všechna ta rozsáhlá opatření - stimuly, kvantitativní uvolňování, tisk peněz - sice zabránila, aby se ekonomiky dále propadaly, ale na druhou stranu nezajistila, aby začaly růst. Nevidím žádné oživení. Naopak, do deseti let přijde totální zhroucení nejen trhů, ale i zadlužených vlád.

Tisk peněz přináší inflační hrozbu. Americe předpovídáte do deseti let enormní inflaci či dokonce hyperinflaci.

Ekonomové jako Bernanke a spol. přehlížejí, že inflace je příznakem nejenom přehnaného růstu peněz v ekonomice, ale i přehnaného růstu úvěrů. Fiskální deficit v USA nyní navíc činí dva biliony dolarů. Hned tak neklesne, spíše vzroste. Zadlužení americké vlády tedy bude dramaticky narůstat a Fed bude muset i v budoucnu držet úrokové sazby na uměle snížené úrovni - tak jako po roce 2001. Pokud by totiž Fed sazby zvýšil, úroky z dluhu dramaticky vzrostou, takže pak třeba nastane situace, kdy bude padesát procent rozpočtu - toho, co se vybere od daňových poplatníků - vynakládáno pouze na pokrytí úroků z vládního dluhu. Jediné, co Americe zbude, bude možnost tisknout více peněz. A to nakonec povede k vysoké inflaci, k hyperinflaci.

Jak omezit její dopady? Co klientům doporučujete?

Dlouhodobě by lidé měli určitě držet své jmění v jiné než peněžní formě - ve zlatě, akciích, nemovitostech či dluhopisech. Za hyperinflace chudnou běžní lidé, ovšem ti nahoře stále vydělávají.

Goldman Sachs bude nadále vydělávat, ale ostatní budou chudnout?

Ano, tak tomu je už nyní. Od roku 1968 vzrostl průměrný reálný příjem americké domácnosti ze 40 na 50 tisíc dolarů ročně. Jenže to, co se označuje za reálné údaje, je vládní inflační statistika, která počítá s nižší inflací, než jaká je ve skutečnosti.

Proč je inflace podhodnocena?

Index spotřebitelských cen je sestavován na základě koše zboží a služeb. Hodně záleží na tom, jak jsou jeho jednotlivé položky oceněny. Americká domácnost například vydá až dvacet procent prostředků na zdravotní pojištění, ale statistikové počítají pouze se sedmi procenty. Stejně tak podhodnocují jídlo, energii a jiné. Podhodnocují jejich podíl na spotřebě, aby to lépe vypadalo.

Nyní se množí obavy nejen z inflace, ale i z druhého dna: že se burzovní indexy zase propadnou.

Když natisknete opravdu hodně peněz - jako ve výmarské republice ve 20. letech nebo nedávno v Zimbabwe -, můžete „nakopnout" třeba i Dow Jonesův index tak, aby vyletěl, řekněme, z deseti tisíc na sto tisíc bodů. Ale index bude klesat v reálném vyjádření - například v porovnání se zlatem - tak, jako se to děje po roce 2000, anebo dojde ke kolapsu měny. Dostanete třeba Dow Jonesův index nahoru o deset procent, jenže měna znehodnotí o 95 procent. Takto se bohatství nevytváří. Žádná země nezbohatla tisknutím peněz. Bohatství se vytváří prostřednictvím úspor a skrze kapitálové investice, což nejsou jen nákupy nových továren, ale také výdaje na vzdělání, na vědu a výzkum.

Co si myslíte o takzvaném paradoxu spořivosti, dle něhož je v době recese spoření škodlivé, jelikož se odkládáním spotřeby snižuje poptávka, firmy krachují a propouštějí a úspory jako celek se paradoxně snižují.

To je krávovina!

Ale mnozí ekonomové, například Paul Samuelson (rozhovor), to nyní zmiňují jako akutní hrozbu. Prý se to dělo už během velké hospodářské krize.

Úspory se vytvářejí během hospodářské expanze.  Během recese - v ideálním případě - pouze žijete z těchto úspor, rozpouštíte je, čímž je hospodářský cyklus vyhlazován. Skutečný problém tudíž tkví v tom, že úspory nebyly během expanze vytvářeny!

Ale představitelé Fedu, jak Ben Bernanke, tak jeho předchůdce Alan Greenspan, již delší dobu tvrdí, že byli před krizí nuceni držet úrokové sazby tak dlouho tak nízko z důvodu přehnané spořivosti v asijských ekonomikách (viz článek).

To je zase krávovina. Asijské ekonomiky nemají přehnané úspory, mají prostě jen úspory. Co je to přehnaná spořivost, prosím vás?

Přehnaná v tom smyslu, že peníze uspořené v oněch zemích zaplavovaly americký trh v takové míře, že vytvářely tlaky ke snížení úroků.

Asie oplývá značnými devizovými rezervami, značnou likviditou. Ta likvidita pramení z deficitu amerického běžného účtu, jenž mezi lety 1998 a 2007 narostl ze 150 na 800 miliard dolarů. Prosté. Proč deficit narostl tak enormně? Protože narostl obchodní schodek. A proč ten narostl? Protože v USA tiskly peníze! Držely úrokové sazby na uměle snížené úrovni! Proto vylétly ceny nemovitostí. Vezměte si třeba, že mnozí měli dům za sto tisíc dolarů na hypotéku na padesát tisíc. Nemovitosti začaly zhodnocovat a ten dům byl najednou za dvě stě tisíc. Takže ti lidé si vzali hypotéky na dvě stě tisíc dolarů - na nižší úrokové sazby. Jako z bankomatu si vzali si ty peníze - dvě stě tisíc minus padesát tisíc, to dělá sto padesát tisíc. A za to si koupili mercedes nebo nějakou asijskou spotřební elektroniku. Byla to přebujelá spotřeba! Způsobila ji ovšem monetární politika Spojených států - a ano, asijské ekonomiky pak kvůli ní mají přebytek běžného účtu a obchodní bilance.  Ale co si s těmi penězi dělají, to je přece zcela na nich!

Před lety jste se usadil v Asii. Proč?

Nechtěl jsem žít ve Švýcarsku. Máme tam demokracii, ale nemáme svobodu. V Asii není demokracie, ale je tam svoboda. A mám rád asijské ženy.

Jejich vzhled, nebo charakter?

O charakter se zase tolik nezajímám, více mě baví vzhled. Charakteru mám až až v rodině (smích).

 

Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, Vídeň.

***

Foto Týden - Lucie PařízkováMarc Faber (63)

Investiční guru se narodil v Curychu, kde vystudoval ekonomii. V letech 1978 až 1990 působil jako ředitel hongkongské pobočky investiční banky Drexel Burnham Lambert. Od roku 1990 řídí svou vlastní společnost Marc Faber Limited. Vystupuje ve finančních médiích po celém světě. Úspěšně předpověděl krach na burze v New Yorku v roce 1987, příchod asijské krize a splasknutí internetové bubliny. Vydává neotřelý investorský měsíčník e Gloom Boom & Doom Report, jenž má řadu odběratelů po celém světě, prý i Billa Gatese. Faber žil třicet let v Hongkongu, posledních sedm let pak na severu Thajska. Jeho thajská choť Supatra je prý na Asiatku výjimečná, neboť se muži příliš nepodřizuje. Faber má 27letou dceru, dopřává si kvalitní alkohol a je milovníkem motocyklů, jichž má hned několik; manželka řídí růžové porsche.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.57

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   červenec 2017

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31