Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

28. 5. 2016
Rubrika: Hovory s ekonomy

Jak jsem si zle vybral školu a změnil svět (Paul Samuelson podruhé)

Autor: Lukáš Kovanda

13.12.2009 00:01

Poznámka autora blogu: Rozhovor je pokračováním úvodního interview s Paulem Samuelsonem Krize se vrátí a zároveň ochutnávkou z právě vyšlé publikace Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi.

Říkáte, že Československo ani Českou republiku jste nikdy nenavštívil. Vaším učitelem však byl Joseph Schumpeter, rodák z moravské Třešti.

A byl to můj velmi důležitý učitel. Je pravda, že se narodil na území dnešní České republiky, ale nikdy nedal najevo příliš lásky či respektu k Československu. Odstěhoval se do Vídně a usiloval o to nějak se dostat mezi rakouskou šlechtu. Byl též proanglický a protiněmecký. Vynikající člověk. To ovšem neznamená, že se nemýlil. Po válce byl vcelku úspěšným - a mladým - ministrem financí Rakouska. Přesto bych mu například jmění mé rodiny do správy nesvěřil. Neměl na to povahu. Řekl bych, že jeho dobré ideje jsou skutečně velmi dobré, ale ty špatné zase velmi špatné.

 

Takové hodnocení lze při vaší centristické perspektivě předpokládat.

Ano, máte pravdu. Ani Franklin Delano Roosevelt, osobně můj velký hrdina, neudělal vše dobře. Schumpeter zemřel roku 1950. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se snad chtěl vrátit do Československa. Nikdy jsem neslyšel, že by například chtěl pomáhat při poválečném obnovením té země. Ne. Jeho srdce bilo pro Rakousko.  

 

Někteří jej považují za zástupce rakouské školy ekonomického myšlení. Tu vy ale zrovna moc nemusíte.

Ano, ale on je trochu heretik. Ekonomové rakouské školy mu nikdy úplně nevěřili. Nebyl tak radikální jako Friedrich Hayek či Ludwig von Mises. Nemyslím si ovšem, že byl dobrým ekonomem pro analýzu velké hospodářské krize 30. let. Když sem deprese přišla, již tu působil jako profesor, říkal, že je to dobrá věc, že to pročistí vzduch, že je to kreativní destrukce, již kapitalismus potřebuje. Ale dobré to nebylo - nikdy není dobré, když se pročišťuje systém.

 

Dnes je Schumpeter nahlížený téměř jako ekonomický génius.

Jeho reputace je v současnosti mnohem lepší, než když jsem u něj studoval. Byl tehdy rivalem Johna Maynarda Keynese a já si myslím - a tento názor je můj velmi osobní -, že na něj žárlil. Že žárlil na Keynesovu prestiž. Opodstatněně. Keynes vyvinul soubor nástrojů, které umožnily nalézt recept na velkou depresi. Toho Schumpeter nebyl schopen.

 

Setkal jste se s Keynesem osobně?

Ne. To proto, že nikdy nebyl pozván na Harvard, aby tu přednášel. Je to ostudná historie - ne Keynesova, ale Harvardu.

 

Deirdre McCloskeyová (významná metodoložka ekonomie, pozn. red.) označuje ekonomii ve druhé polovině dvacátého století jako „samuelsonovštinu". Souhlasíte s tím?

McCloseyová? Znám její matku, hrával jsem s ní tenis... Podívejte, když jsem v roce 1932 přišel do ekonomické obce, nazrál akorát čas, aby disciplína mnohem více prodchnula matematikou a vůbec se celkově přeformulovala. Byl jsem velmi důležitou součástí toho procesu. Mnozí lidé, generace mých učitelů, tvrdili, že je to chyba. Ale dnes když se chcete dostat v kterékoli zemi mezi špičku ekonomické profese, musíte se hlavně naučit matematiku a matematickou ekonomii.

 

Je to ale ona „samuelsonovština"?

Ano, ale rád bych zdůraznil, že - a podobně je to v případě fyziky, chemie nebo kterékoli jiné přírodní vědy - vědecký pokrok je vždy výsledkem skupinového snažení. Jedním z důvodů, proč jsem důležitý, je, že jsem byl ve správném čase na správném místě. Studoval jsem na University of Chicago, pak odešel na Harvard. Ne proto, že Harvard by byl o tolik lepší, ale prostě protože jsem dostal skvělou nabídku. Všichni mí profesoři z Chicaga bez výjimky mi přitom radili, abych šel do New Yorku - na Kolumbijskou univerzitu. Vybral jsem však Harvard. A opravdu jsem vybral zle. Avšak - částečně proto, že Hitler postupoval v Evropě tak zvěrsky vůči tamním vzdělancům - na Harvard postupně přišli velmi dobří profesoři jako Wassily Leontief - můj mentor -, nebo Alvin Hansen.

 

Ale nakonec jste skončil na Massachusetts Institute of Technology (MIT).

To jsem také dostal dobrou nabídku. Po MIT jsem pošilhával už předtím, byla to velmi technická škola. Čekal jsem, až se jí Harvard v tomto ohledu vyrovná. Nestalo se tak. Když jsem tedy pak na MIT přešel, nemusel jsem se ani stěhovat, jen jsem autem jezdil o dvě míle dále. V té době nebyla MIT žádným prvotřídním ekonomickým pracovištěm, ale já jsem takový vlk samotář - nebyl jsem závislý na kolezích. K mému překvapení jsme nakonec na MIT vybudovali nejlepší ideovou ústřednu moderní ekonomie na světě.

 

Foto Lukáš KovandaPaul Anthony Samuelson (94)

Patrně nikdo neovlivnil ekonomickou teorii ve druhé polovině dvacátého století tak významně a široce jako tento emeritní profesor bostonské Massachusetts Institute of Technology. Někdejší hlavní ekonomický poradce prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho je autorem knihy Ekonomie, nejúspěšnější ekonomické učebnice všech dob. Od roku 1948 se dočkala osmnácti vydání (nejnovější je z roku 2004), prodalo se jí přes čtyři milióny kopií, vyšla v 41 jazycích. V roce 1970 získal Samuelson - teprve jako třetí ekonom v historii - Nobelovu cenu. Československo ani Česko nikdy nenavštívil, studoval však u Josepha Schumpetera, rodáka z moravské Třešti.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.47

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   květen 2016

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031