Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

20. 2. 2019
Rubrika: Hovory s ekonomy

Ne jen Řecko, i Británie je na tom bledě (Robert Mundell podruhé)

Autor: Lukáš Kovanda

09.05.2010 11:00

Foto Týden - Robert Sedmík„Rozpočet EU je nyní malinkatým podílem HDP Evropské unie. Existuje tedy pádný důvod pro koncentraci větší moci - nikoli ovšem za cenu vyšších výdajů! - na úrovni centrální evropské vlády," říká Robert Mundell, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a duchovní otec eura.

 

Finanční krizi předchozích zhruba dvou let střídá krize dluhová. V problémech nyní nejsou primárně banky, ale celé státy, jejichž vlády se zadlužily právě i kvůli sanaci finančního sektoru. A zdaleka nejde jen o Řecko.

Opravdu, například Velká Británie je také ve značných problémech. V roce 1999 jsem byl pro, aby Britové vstoupili do eurozóny. Kritéria s přehledem splňovali, dokonce nejlépe z velkých zemí Evropské unie. Měli nejnižší veřejný dluh v podílu k HDP. Vstup Británie by velmi pomohl i samotnému euru. Ještě před necelými sto lety však Británie byla nejdůležitějším světovým impériem a její měna nejmocnější. Britům proto bylo zatěžko vzdát se libry, jež je v jejich myslích stále symbolem té někdejší imperiální slávy.

 

Měla by tedy nyní Velká Británie přijmout euro tak rychle, jak je to možné?

Nemohou to udělat za této krize. Domnívám se ovšem, že řecký problém je do značné míry passé. Romano Prodi, bývalý předseda Evropské komise, v březnu řekl, že řecká krize je pryč. To si nemyslím. Bude ale pryč během několika měsíců. Ten problém bude vyřešen. Při tomto řešení se však nesmí myslet jen na Řecko, nýbrž i na potenciální podobné dluhové problémy jiných zemí. Ale abych se vrátil k Británii: myslím, že je velmi obtížné představitelné, že by v dohledné době přijala jednotnou měnu. Už kvůli volbám, které se tam kvapem blíží. Myslím, že nyní není politicky možné přivést Británii rychle do eurozóny i proto, že euro na ostrovech v minulosti nezískalo kdovíjakou pověst. Nezapomínejme ovšem, že existují státy v Evropě, které jsou na tom ještě hůře.

 

Itálie? O ní jste prý prohlásil, že je větší hrozbou pro eurozónu než Řecko.

To mě špatně citovali. Novináři se mě ptali, co by byl opravdový problém pro eurozónu, když jím není Řecko. Odpověděl jsem, že pokud by se země, jako je právě Itálie, která má druhý největší dluh, dostala do fiskálních potíží. Podíl italské ekonomiky na celkovém výkonu eurozóny je totiž mnohem vyšší než podíl Řecka. Nyní je vládní deficit v Itálii na pěti procentech HDP. Zdá se to možná moc, hlavně v porovnání s maastrichtskými kritérii, která povolují maximálně tři procenta, ale v době pomalého růstu a vleklé recese, kterou prožíváme, to není tak špatné.

 

Někteří ekonomové soudí, že před kolapsem eurozónu zachrání jedině těsnější politická unie.

V tomto směru učinila hodně Lisabonská smlouva. Alespoň teoreticky; byl totiž sice ustaven institut prezidenta EU, ale ten během této recese nehraje příliš důležitou roli. Zatím tedy politická unie není dostatečná. Institut prezidenta a podobné prvky jsou však výsledkem nedávného vývoje a ještě nebyl čas na to, aby se mohly výrazněji projevit. Ten trend stále těsnější spolupráce se musí udržovat. Je třeba více centrální vlády.

 

Proč?

Rozpočet EU je nyní malinkatým podílem HDP Evropské unie. Existuje tedy pádný důvod pro koncentraci větší moci - nikoli ovšem za cenu vyšších výdajů! - na úrovní centrální evropské vlády. Zlepšilo by to celkovou koordinaci. To ovšem neznamená, že Brusel již v některých sférách nezašel až příliš daleko. Mám na mysli například požadavky na produkty a jejich standardizaci.

 

Myslíte, že více centralizovaná vláda je lepší? Myslitelé jako Friedrich Hayek by s tím patrně nesouhlasili.

Hayeka jsem znal velmi dobře už někdy od roku 1955. Nerad by viděl socialismus, vše si podrobující vládu nebo zásahy vlády do lidských práv. Nikdy by také neschválil velký posun k sociálnímu státu, který nastal v Evropě a začíná i v USA, říkal by „ne" nárůstu veřejných dluhů. Ale větší centralizací, jak jsem ji naznačil, by „ne" neřekl, naopak. 

 

Někteří ekonomové rakouské školy, Hayekovi ideoví stoupenci, dnes hájí myšlenku návratu ke zlatému standardu. Prý by se tak předešlo i té aktuální finanční krizi.

Osobně jsem nikdy nebyl obhájcem opravdového zlatého standardu. Svět však nemá opravdový zlatý standard už od roku 1914, od začátku první světové války. V meziválečné době s k němu sice vrátili, ale při špatně nastavěných směnných kursech, což přispělo ke vzniku velké hospodářské krize 30. let a k deflační etapě. Byla to velká chyba. Po devalvaci v roce 1934 začal být dolar jedinou měnou, která byla konvertovatelná na zlato. Tak však nemohli činit obyčejní občasné, ale pouze centrální banky. Až do roku 1971.

 

I vy jste se zmínil v tom smyslu, že drahé kovy by měly hrát určitou roli při utváření nového globálního peněžního systému.

Pro opravdový zlatý standard jsem, jak říkám, nikdy nebyl. Jediné, co jsem hlásal, bylo, že může být užitečné v rámci obnovy mezinárodního peněžního systému udržet nějakou roli pro zlato jako aktivum, protože v současnosti zlaté zásoby držené centrálními bankami představují po dolaru a euru třetí největší položku jejich rezerv - biliony dolarů. Zlato by tedy mělo hrát roli v novém mezinárodním peněžním systému, který by odstranil nestabilitu volných směnných kurzů.

Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, Bratislava, březen 2010

 

Robert Mundell (77)

Proslulý kanadský ekonom, laureát Nobelovy ceny, jehož teorie byly klíčové při vzniku Evropské měnové unie, pročež je mu přezdíváno „Otec eura". Mundell, profesor Kolumbijské univerzity, získal Nobelovu cenu v roce 1999, a to za analýzu peněžní a fiskální politiky při různých režimech směnného kursu a za analýzu optimálních měnových zón. Právě jeho teorie optimálních měnových zón se stala základní teoretickou oporou při vzniku eurozóny.

Česká republika by podle něj rozhodně neměla s přijetím eura otálet. „Z oddalování přijetí jednotné měny za horizont let 2012 či 2013 neplynou pro Českou republiku žádné výhody," říká. „Určitě bych nečekal až třeba do roku 2020." Soudí též, že je do značné míry nečekané to, že Slovensko, které je chudší ekonomikou než ta česká, přijalo euro dříve. Nedávné problémy Řecka vidí jako fiskální problém jedné ze zemí eurozóny, nikoliv za problém eura. „Bankrot Kalifornie by přece také nebyl problémem dolaru, nýbrž fiskálním problémem Kalifornie," vysvětluje.

Mundell upozorňuje na nestabilitu režimu volných směnných kursů. Fixní směnné kursy podle něj nejen, že krotí inflaci, ale vedou státy i k disciplíně ve fiskální oblasti, jež dnes mnohdy chybí. Mundellovi samotnému však zjevně nechybí smysl pro humor. Bývá třeba hostem pořadu CBS Late Show with David Letterman. V jednom z dílů vtipně referoval, jak jeho život změnila Nobelova cena, v jiném předčítal náhodné úryvky z memoárů Paris Hiltonové. 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.17

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   únor 2019

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728