Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

19. 3. 2019
Rubrika: Pop-ekonomie

Platí je málo, "pohřbívají" euro

Autor: Lukáš Kovanda

20.05.2010 10:30

To Řecko nám byl čert dlužen, honí se nyní nejspíše hlavou nejednomu z "euromantiků", jak zanícené zastánce jednotné Evropy častuje německý profesor Roland Vaubel (viz rozhovor s autorem blogu).

Projekt eurozóny prochází ve věku deseti let prvním zátěžovým testem a v Bruselu to zavání nervozitou. Hledají se omyly i viníci - a též mimo rýsovací prkna evropských sociálních inženýrů. "Kdo je Standard & Poor's, jen tak mimochodem?" řečnicky se ústy svého mluvčího táže Olli Rehn, eurokomisař pro peněžní záležitosti. Bruselští jsou zkrátka frustrováni tím, jaký mají vliv ratingové agentury a jejich hodnocení. S každým zhoršením ratingu totiž zdražuje řecký (či třeba portugalský nebo španělský) dluh o miliardy - a stejně tak se zvyšují náklady eurosanací.

Kdo je tedy Standard & Poor's, jen tak mimochodem?

Jedna ze tří ratingových agentur, které opanovaly svět. Dalšími jsou Moody's a Fitch. Zatímco první dvě jsou tělem i duší americké, Fitch je nyní vlastněna francouzským kapitálem. Oligopolní převaha tohoto tria je patrně dána i tím, že až do roku 2006 měly výhradně zmíněné tři agentury přisouzenu zvláštní licenci Nationally Recognized Statistical Ratings Organization, udělovanou americkou Komisí pro burzy a cenné papíry.

Licence vyústila v převis poptávky nad nabídkou; firmy i státy dychtily, aby jejich akcie či dluhopisy ohodnotila některá z licencovaných agentur "velké trojky" - a žádná jiná. S rozvojem inovací na finančních trzích se přitom počet produktů k hodnocení nebývale rozrostl.
A tak zatímco v roce 1986 pracovalo ve Standard & Poor's čtyřicet analytiků, v roce 2000 už to bylo padesátkrát tolik. Nejde přitom o snový džob. Oproti bankám či jiným finančním společnostem platí ratingové agentury poměrně mizerně, a tak jsou jejich analytici zahlcení a přepracovaní, píše v loňské studii The Role of Ratings in the Subprime Mortgage Crisis ekonom Akos Rona-Tas z Kalifornské univerzity.

Zatímco však v případě finanční krize ratingoví analytici opravdu zaspali (zřejmě úmyslně), v případě nynější krize dluhové jen dělají svoji práci. A to se euromantikům nelíbí. Jenže trhy fantaziím nepřejí. Kdo míní opačně, narazí a pohoří. I ti, kdo by snad pro ideály chtěli trhy opět nepřístojně svazovat.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.12

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   březen 2019

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031