Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

28. 4. 2017
Rubrika: Pop-ekonomie

Komunistický homosexuální komplot

Autor: Lukáš Kovanda

02.12.2010 08:38

Psala se 60. léta a filantrop John D. Rockefeller III. - vnuk ropného magnáta - si vzal do hlavy, že vylepší image umění u americké veřejnosti. "Jednak sestavil skupinu slovutných byznysmenů, kteří mohli jít příkladem a ukázat, že umění není jen komunistickým homosexuálním komplotem," vzpomíná William Baumol, ekonom nedávno zpovídaný autorem blogu, "a jednak oslovil mě, abych na téma umění vypracoval ekonomickou studii."

Ač Baumolovi umění rozhodně není cizí - jeho newyorský byt zdobí vlastní malby a skulptury -, Rockefellerova nabídka jej zaskočila. Nakonec ji přijal a zřejmě i díky tomu zná dnes teoretická ekonomie pojem "Baumolův efekt" či také "Baumolova nákladová choroba". Když totiž pohleděl zrakem ekonoma na sféru umění, všiml si zajímavého jevu - produktivita se v ní nijak výrazně nezvyšuje. Není se co divit: zatímco například průmyslová odvětví zvyšují produktivitu téměř nepřetržitě, a to hned několika způsoby (větším množstvím kapitálu v přepočtu na pracovníka; zlepšením výrobních technologií; zvýšením kvalifi kace pracovní síly; zkvalitněním procesu řízení a managementu; výnosy z rozsahu), produktivita umělců je už po staletí v podstatě neměnná. Zaměstnanec v průmyslu je dnes nesrovnatelně produktivnější než roku 1800, ale na zahrání Beethovenovy skladby pro smyčcový kvartet jsou stále zapotřebí čtyři hudebníci. Technologický pokrok je sice patrný i ve sféře umění (pódiové osvětlení se zlepšilo s vynálezem elektřiny a komfort umělce i publika dnes zvyšuje klimatizace), ale tato vylepšení nejsou ústřední z hlediska produktivity.

Jestliže růst mezd odráží růst produktivity, pak by to značilo, že současní umělci budou stále živořit s příjmem svých předchůdců z roku 1800. Proč tomu tak není, vysvětluje právě Baumolova nákladová choroba. Sféra umění (ale může jít i o jakoukoli jinou sféru s nízkým růstem produktivity) se - co se týče růstu nákladů (mezd) - "nakazí" od sféry, v níž produktivita roste rychle (průmysl), a kde tedy náklady (mzdy) stoupají zcela přirozeně právě v důsledku zvyšující se produktivity. K této "nákaze" na konkurenčním pracovním trhu dojít prostě musí - jinak by umění provozovali jen naprostí asketové.

Životní úroveň například pěvců tudíž neroste díky jejich lepšímu zpěvu, ale díky lepším strojům v továrnách.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.22

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   duben 2017

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930