Červánek / Lukáš Kovanda

TÝDEN.CZ

27. 5. 2017
Rubrika: Hovory s ekonomy

Jak v USA vydělat obrovské peníze (Oldřich Vašíček)

Autor: Lukáš Kovanda

12.12.2010 13:00

Foto Týden - Tomáš NosilČeský ekonom číslo jedna OLDŘICH VAŠÍČEK, zřejmě jediný Čech, jenž si získal světové renomé v teoretické ekonomii, říká: "Nelíbilo se nám, jak pracují ratingové agentury, proto jsme firmu KMV založili." Pak ji prodali... ratingové agentuře. Za miliardy.

Vaše neteř Nikol Štíbrová je hvězdou seriálu Pojišťovna štěstí. Obří americký pojišťovací ústav AIG lze zase nyní - po krizi, jež jej fatálně zasáhla - označit za "pojišťovnu neštěstí". Vy o tom leccos víte.

Máte pravdu. Na sklonku 80. let jsem pracoval pro konzultační firmu Gifford Fong. Zabývali jsme se nezávislým hodnocením derivátových kontraktů (cenné papíry v širším smyslu slova, jež jsou navázány na hodnoty jiných cenných papírů, komodit, burzovních indexů či třeba úrokových sazeb, pozn. red.) různých firem. Měl jsem tak možnost nahlédnout do portfolia derivátových kontraktů právě i pojišťovny AIG. Musím vám říci, že tak riskantní transakce, co už tam tehdy prováděli, jsem nikdy předtím ani potom neviděl. To bylo něco neuvěřitelného! Byť jen nepatrný pohyb trhu mohl způsobit okamžitou ztrátu či zisk miliard dolarů. Čistý hazard!

Během finanční krize zaznamenala AIG kolosální ztráty. Bylo ve světle toho, co jste řekl, chybou, že ji - tak jako jiné velké finanční instituce - američtí daňoví poplatníci sanovali?

Domnívám se, že chybou bylo, že se to stalo tak, jak se to stalo. Americká vláda měla převzít pouze tu část firmy, jež se koncentrovala opravdu na pojišťování. Zbytek měla nechat padnout.

Hodně se také debatuje o tom, zda byla AIG ještě vůbec pojišťovnou, nebo už jen jedním velkým kasinem.

No právě. Myslím, že se to mělo rozlišit. Ta pasiva, která byla skutečně pojištěním, měla být zachráněna, měla se převzít, ale zbytek firmy ne. Ten se měl nechat padnout. Mohlo se to zkrátka provést tak, aby skuteční pojištěnci o své peníze nepřišli, přičemž by zároveň nedošlo k sanaci ztrát plynoucích z pochybných transakcí, které AIG prováděla nad a za rámec svého pojišťovacího byznysu.

Po odchodu z Gifford Fong jste v roce 1989 spoluzaložil firmu KMV, jež se zabývala analýzou úvěrových rizik.

Ano, impulsem byla skutečnost, že se nám nelíbil způsob, jímž zaběhané ratingové agentury pracují. Jejich hodnocení jsou totiž víceméně subjektivní. Mnohdy se v těch hodnoceních odrážejí i jiné zájmy - nechtějí třeba určité společnosti razantně snížit rating, neboť by to bylo z různých důvodů, třeba i hospodářských, nevhodné pro ně samé. Založili jsme proto KMV a stanovili si, že vyvineme a uvedeme do praxe objektivní způsob hodnocení úvěrového rizika. Byli jsme úspěšní, fungovalo to. Asi sedmdesát procent velkých světových bank se stalo našimi klienty.

Pak jste ale KMV prodali.

V roce 2002 nás koupila ratingová agentura Moody's. Ta naší někdejší firmu dosud ještě provozuje, ale myslím, že její způsob hodnocení již hodně přizpůsobila konvenčnímu, tedy subjektivnímu způsobu hodnocení úvěru.

To je zajímavé, KMV jste spouštěli jako vzdor převládajícímu způsobu hodnocení, ale nakonec jste ji prodali právě konvenční ratingové agentuře.

Měli velký zájem. Odmítli jsme dvě nabídky, s nimiž přišli. Třetí jsme už prostě odmítnout nemohli.

Kolik nakonec nabídli?

Prodali jsme ji tehdy za 210 milionů dolarů.

V čem konkrétně spočívalo vaše objektivní hodnocení?

Vycházeli jsme z toho, jak na tu kterou firmu nahlíží trh. Klíčové byly tři faktory: zaprvé bilance pasiv; zadruhé to, jak firmu „hodnotí" akciová burza, tedy jaké jsou kursy akcií, to znamená tržní kapitalizace; a zatřetí, jak příliš tyto ceny akcií kolísají. Jestliže byla tržní kapitalizace firmy dostačující, aby pokryla pohledávky, které jsou v dané době splatné, má firma vždycky možnost veškeré závazky uhradit. A také na tom má zájem, neboť jinak by významně poklesla její tržní kapitalizace. Pokud její tržní hodnota už dostačující není, pak nemohou být v současné době splatné závazky v žádném případě pokryty. Na základě toho, jaká byla kolísavost akcií té které firmy, jsme spočítali pravděpodobnost, s níž by tržní kapitalizace mohla v budoucnu klesnout právě až tak významně, že by již její tržní hodnota nebyla dostatečná.

Ratingové agentury se nyní po krizi odvolávají na to, že jejich hodnocení jsou pouhá subjektivní stanoviska. A protože jsou to jen "názory", nemohou být agentury za chybná hodnocení popotahovány - bylo by to přece popření svobody slova. Mýlily se přitom už na počátku tisíciletí, v době účetních skandálů firem typu Enron.

Ano, třeba v případě Enronu trh už napovídal dávno před tím úpadkem, že se s firmou děje něco zvláštního - zaprvé cena akcií klesala a zadruhé se nesmírně zvyšovala kolísavost. To znamená, že nastala nejistota ohledně toho, jakou ta firma má vlastně skutečnou hodnotu. Standardní ratingové agentury přitom tyto indicie, jež přicházely z trhu, nereflektovaly.

Jak tedy podle vás ratingové agentury reformovat? Problém vězí asi i v tom, že jejich hodnocení jsou již součástí legislativy. Lze to nějak "rozetnout"?

Ono je těžké tuto legislativu úplně zrušit. Třeba penzijní fondy mohou podle nynějších regulací investovat jen do titulů, které jsou takzvaně „investment-grade". To jsou první čtyři kategorie hodnocení ratingových agentur. I když je to hodnocení subjektivní a ne vždy dokonalé, je to přece jenom jistá záruka, že penzijní fondy budou vložené peníze spravovat bez přílišného riskování.

Byla finanční krize i selháním ratingových agentur?

Určitě. Pravda ovšem je, že hodnocení zejména těch nových, takzvaných strukturovaných cenných papírů je nesmírně složité. Velké investiční banky vytvářely různé deriváty a jejich balíky, které byly zcela neprůhledné. Až to vypadá, že tomu tak mnohdy bylo záměrně.

Jak to?

Ty banky třeba vytvářely balíčky hypoték pro jednotlivce, dejme tomu deset tisíc takových hypoték, které „nařezaly" do takzvaných tranší. Držitelé různých tranší si mohli nárokovat přístup k peněžnímu toku z oněch hypoték s různou prioritou. Jak říkám, celé to bylo strašně složité a velmi obtížné vůbec nějak hodnotit. Skoro si myslím, že mnohdy ty různé tranše byly v úhrnu prodávány za vyšší hodnotu, než by se dalo vyinkasovat za pouhý „nenařezaný" balík hypoték.

Jste autorem proslulého finančního modelu - takzvaného "Vasicek model". Myslíte, že krize je i selháním těchto kvantitativních modelů? Například Nassim Nicholas Taleb, autor bestselleru Black Swan, je přesvědčen, že ano.

O tom nemůžu mluvit zasvěceně, neboť jsem tu knihu nečetl. Talebovo jméno je mi samozřejmě známé, četl jsem pár článků, ale všechno je to z druhé ruky.

Taleb kritizuje hlavně ty modely, jež rozvinuli nobelisté Myron Scholes (viz rozhovor autora blogu) a Robert Merton (viz rozhovor autora blogu), s nimiž jste svého času spolupracoval. Má tyto ekonomy za "společenské parazity", kteří prý finanční krizi přivodili.

Pokud jde o kvantitativní modely Boba Mertona a Black-Scholesův model, to jsou podle mého velice solidní teorie. Neshledávám na nich nic teoreticky nesprávného či škodlivého. Ale samozřejmě, každá teorie se dá zneužít. Myslím ovšem, že právě tyto teorie umožňují jistý objektivní pohled na hodnotu firmy a na hodnotu finančních aktiv, a myslím rovněž, že jsou přinejmenším vhodným doplňkem nebo alespoň výchozím bodem pro subjektivní posuzování.

Rozhovor vedl Lukáš Kovanda.



Oldřich Vašíček (69)

Pražský rodák, jenž vyrůstal v Soukenické ulici, je zřejmě jediným Čechem, jenž si vydobyl světové renomé v oblasti teoretické ekonomie. Proslulý je jeho "Vasicek model" z roku 1977, jenž popisuje genezi úrokových sazeb. Vašíček byl však úspěšný i v praxi. V roce 1989 založil v USA se dvěma společníky firmu KMV, kterou o třináct let později dokázali "střelit" za miliardy - po přepočtu na koruny (viz článek autora blogu). Do USA, konkrétně do San Franciska, emigroval po srpnové invazi roku 1968 společně se ženou Silvou. Má tři dospělé syny a čtyři vnoučata. Je strýcem herečky Nikol Štíbrové, miluje hru na flétnu a windsurfing (ten ovšem už provozovat nemůže, neboť si už doslova "roztrhal" zápěstní úpony).



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.74

Diskuze

Lukáš Kovanda

Červánek je můj nejoblíbenější druh mraku. Kondenzuje v sobě vedle vodních par i fabulózní směs romantiky, naděje, optimismu, touhy... Co to má společného s ekonomií? Nic. Anebo možná všechno. Vítám Vás na blogu převážně populární ekonomie, čili pop-ekonomie: ano, pop-ekonomové se neštítí kalkulovat ani romantiku, naději, optimismus a touhu...

Oblíbenost autora: 7.68

O autorovi

Hlavní analytik časopisu Týden je též ředitelem společnosti Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy, vědecké texty publikuje v žurnálu Politická ekonomie. Je autorem knihy Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, bestselleru Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize a nejnověji "učebnice pop-ekonomie" s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Disclaimer: Informace na této stránce jsou poskytovány pouze s úmyslem diskutovat na dané téma, nejsou investičními doporučeními. Za žádných okolností nepředstavuje tato informace doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Kalendář

<<   květen 2017

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031